Ondra Vostatek je jednou z největších nadějí klubu Miners a jeho nedávná účast na akci s národním týmem mužů je toho důkazem. V rámci přípravy na nadcházející World Baseball Classic se seniorská reprezentace utkala s korejskou reprezentací na K-Baseball Series v krásném Gocheok Sky Dome. Ondry jsme se na tuto výjimečnou zkušenost zeptali.

Jak vypadaly vaše dny v Koreji?

První dny jsme si zvykali na nové prostředí, ale hned, jak jsme přiletěli, jsme měli dobrovolný trénink, kterého se nás zúčastnilo hodně. Hotel byl skvělý a o vše ostatní bylo také postaráno, takže jsme si připadali jako profesionálové. Další dny jsme trénovali a o víkendu nás čekaly dva zápasy proti Jižní Koreji. Poslední den před odletem jsme už měli volno, takže jsme mohli zvládnout i trochu toho nakupování.

Jaké to bylo hrát za národní tým mužů?

Vyhlížel jsem tuhle příležitost už jako malý kluk a stát tam, na nadhazovacím kopci, být obklopený 17 000 lidmi, kteří chtějí vidět, co každý z nás dovede, je slovy nepopsatelné. Pak když jsem byl v dugoutu, chvíli mi trvalo si vůbec si uvědomit, co se vlastně dělo a bylo to opravdu neuvěřitelné.

Jak bys popsal atmosféru na stadionu?

Hráli jsme v nádherném zastřešeném Gocheok Sky Dome v Soulu. Oba dva zápasy byly beznadějně vyprodané, takže bylo jasné, že to bude jízda. Už když jsme přijížděli na stadion, fanoušci na nás čekali již před branami a vyhlíželi náš příjezd. Když jsme měli batting practice před zápasem, stadion se začal pomalu zaplňovat. Fanoušci po nás chtěli, abychom jim neustále házeli odpálené balóny. Člověk, který se šel podívat na zápas, si zaplatil dva lístky v jednom. Jeden byl na samotný zápas a druhý byl na koncert, který tvořili fanoušci zpívající chytlavé písničky po celou dobu. Jakmile se něco jenom trochu povedlo Korejcům, fanoušci šíleli. Bylo to až téměř ohlušující. Po zápase na nás u východu čekaly davy a chtěly náš podpis, fotku nebo cokoliv jiného. Je opravdu nevídané, jaký mají Korejci zájem o baseball. Na tento zážitek nikdy nezapomenu.

Co sis z této cesty odnesl?

Zážitek do konce života, nová přátelství, náhled do profesionálního světa. Ale hlavní je ta zkušenost na hřišti a teď už vím, co od toho mohu očekávat. Neustále je na čem pracovat.

Michaela Čurillová