Miners U8 se na First cupu rvali jako lvi

Největší turnaj osmiletých, First cup, je pro tuto kategorii tradiční vrchol sezóny a vlastně i zásadní zlom na počátku jejich hráčské kariéry. Tři náročné turnajové dny dokážou děti významně posunout sportovně i mentálně. Na letošní ročník se do Brna kvalifikovalo 20 týmů z celé ČR. A Miners u toho byli opět, už pošesté.

Po dvou šestých místech z loňska a předloňska jsme letos smýšleli o dost skromněji. Sice náš cíl byl dostat se do první desítky, ale vzhledem k herním výsledkům U8 v posledním měsíci, se jevil spíš jako zbožné přání. Chyby v obraně a slabá pálka, nepřesvědčivý výkon ve 2. kole Teeballové ligy a také dvojzápas se Sabatem dva dny před turnajem, kdy jsme dostali čočku, mnoho optimismu nevyvolávaly. Člověk se ptá: „Kam zmizely ty desítky hodin tréninků?“ Nevylepšil to ani pohled na rozlosování turnaje. Jestli byla na First cupu nějaká skupina smrti, tak v ní samozřejmě Kladno nesmělo chybět. Arrows Ostrava, Olympia Blansko a Nuclears Třebíč. Co jsme komu udělali? Všechno velké kluby a velké baseballové značky, které jsou zvyklé hrát o medaile. Nu co, pojedeme do Brna si to užít, hlavně, ať je hezky. Teď po skončení turnaje už víme, že to takhle mělo být, že to takhle měl baseballový Pánbůh naplánované. Jestli z tohoto týmu má jednou něco vyrůst, tak si to v Brně prostě musí tvrdě odmakat.  

Pátek, 20. června

Nastupujeme na Ostravu. Dobře pálící favorit skupiny. Hlavně zase první zápas neprospat, pojďmě to Ostravě znepříjemnit, pojďme bojovat! A … nic. Atmosféra prvního zápasu na takovém turnaji nás semele a dostáváme nakládačku 13:2. Nevyšlo vůbec nic. V tuto chvíli netušíme, že tahle porážka je ale zároveň tečkou za nepříliš dobrými jarními výkony.

Náladu nám zvedne tradiční krásné slavnostní zahájení, naši borci si plácnou se Spikym a Catchym, populárními baseballovými maskoty a jdou fandit Dominikovi, který bude Miners reprezentovat v homerun derby trenérů. A ostudu nedělá. Jeden HR ze tří pokusů dá a to je fajn.

Večeře v šapitó a jedeme se ubytovat. A večer? Magická chvíle před spaním, která (nevím, jak je to možné) už poněkolikáté zafunguje. Baseballové kartičky si samy vybírají své majitele. Ti je posvátně ukládají pod polštář, aby z nich do druhého dne načerpali sílu.

Sobota, 21. června

Proti Blansku nastupuje úplně jiný tým. Sálá z něj energie. Nedáme to Blansku zadarmo! Zlepšuje se pálka. Obrana stále není bez chyb, ale slušnou pálkou to doháníme a tím nutíme k chybám i soupeře. Ten je naší hrou překvapen, protože včera viděl to fiasko. Zápas se přelévá nahoru dolů a vítězný pokřik si dáme nakonec my. Porážíme Olympii 15:13 a už víme, že to tady s námi nikdo nebude mít lehké. Sebevědomí roste. A protože Ostrava zatím skupinu válcuje, my s Třebíčí a Blanskem jsme ve hře o druhé místo ve skupině.

Jdeme na Třebíč. Vždy nepříjemný soupeř v jakékoliv kategorii, se kterým se týmům Miners nedaří vyhrávat. Co si pamatuji, tuším, že jsme je dali zatím dvakrát, z toho jednou předloni právě na First cupu. Narazí na sebe dva vyrovnané týmy. Třebíč má lepší obranu, my naše obranné minely doháníme pálkou a urputností na metách. A energií, kterou děti načerpaly z kartiček. Ta nám stále zůstává. Tým se dostává do tranzu, celá střídačka řve a jde za vítězstvím. To nám nakonec unikne o bod. Po výborném výkonu prohráváme 14:15. A skóre v kolečku Blansko – Třebíč – Kladno nás posouvá až na 4. místo ve skupině.

Ale přichází další šance! Jako nejlepší ze čtvrtých týmů ve skupinách obdržíme divokou kartu „lucky loosera“ a šanci stále bojovat o první osmičku. Stačí porazit Sabat! Sabatu se letošní ročník dětí povedl, mají tam šikovné hráče. My si ale držíme energii a sebevědomí a nechceme opakovat nepovedený dvojzápas ve středu v Tróji. Do půlky zápasu se nám to daří. Pálka je zase o kus lepší, dokonce vedeme. Ale ta obrana! Po sérii našich pekelných errorů soupeř zápas otáčí a je hotovo.

Nesmíme zapomenout na Masters! Během dne absolvujeme tradiční dovednostní disciplíny běh po metách, hod a odpal. V každé soutěží vždy čtyři hráči týmu. A odpoledne nás výsledky příjemně překvapí: Kladno končí na lichotivém 8. místě! To je velký úspěch. 

Večeře a spát. Zítra nás čekají boje o 9. – 20. místo. Před spaním říkáme dětem o našem vysněném cíli: pořád se můžeme dostat do horní desítky, pořád je o co hrát. A děti si odsouhlasí, že to deváté místo urveme. S tím jdou do hajan. Jo a samozřejmě: kartičky jsou pod polštářem, takže cajk.

Neděle, 22. června

Na deváté místo zbývá maličkost: vyhrát tři zápasy.

Jdeme na Camels Rožnov. Bojovnost a energie z kartiček: 1, pálka: 1, běh po metách: 1, obrana: 3. Pořád se potýkáme s nechycenými míči nebo špatně řešenými situacemi. Jasně, jsou to sedmi-osmileté děti, ale někdy by člověk rozkousal čepici. Ale pálka nás drží a nakonec celkem v klidu Camels dáváme 13:5. Zase o stupínek v pořadí výš.  

Se Skokany Olomouc se nepotkáme, jak je rok dlouhý. Teď je musíme zdolat. A děláme to důkladně. Pálkaři už si zvykli na Šámiho nadhozy a tvoří se baterie 6-7 hráčů, kteří jsou schopni balón dobře trefit. A na hře je to hned znát. Sebevědomí roste s každým dobrým odpalem a porážíme Skokany 15:3.

A cíl je vlastně splněn: už nemůžeme být horší, než desátí. Ale my jsme si řekli, že dáme to deváté místo. A zase proti Třebíči. V bullpenu na poradě padne slavnostní týmový slib: Nechceme na tomhle turnaji prohrát s Třebíčí dvakrát! Jdeme je porazit!

První a poslední zápasy na velkých turnajích bývají nejtěžší a tohle pravidlo se zase potvrzuje. Znovu narážíme na soupeře, který nám nedá nic zadarmo. My jemu ale také ne a hlavně! jsme lepší, než to Kladno včera a hrajeme náš nejlepší baseball v sezóně. Opíráme se o silnou pálku a konečně zlepšenou obranu. Dobré pálce soupeře čelíme pěknými outy ze vzduchu i na metách. Skóre je zase jako na houpačce, stejně jako včerejší zápas. Akorát je to celé takové nějaké nervóznější. Ale oboje děti se rvou a hrají výborně. A tak zápas končí v normální hrací době 10:10. Přichází tie break, nastavení. Náš běžec jde na 2. metu a stav je jeden out. Dotahujeme dva body. Na pálku jde soupeř a srovnává. Další nastavení a podobný průběh. Třetí nastavení. Dostáváme se do problémů. Soupeř srovnává a na druhé metě je běžec, který se nemůže dočkat vítězného bodu. Vše musíme hrát na něj. Na zadáka jde Martin, potřebujeme tam mít někoho, kdo je schopen míč chytnout a outovat dotykem. Zatím jsme tuhle situaci nikdy nezažili, ale na tréninkách jsme jí párkrát zkoušeli. Teď se to může hodit. Naštěstí se z toho vyhrabeme outy na jiných metách a jde se do čtvrtého nastavení. Bodujeme a soupeř znovu vyrovnává. Ale vítězný bod mu nedovolíme. A tak je tu pátý tie break! Tohle jsem já osobně nezažil, hrajeme už asi hodinu a půl ve velkém vedru. Děti to ale asi nevnímají, jsou v tranzu a bojují jako lvi. Mezitím už se dohrálo finále a na předním hřišti se chystá zakončení. Všichni, včetně japonského velvyslance, čekají, až skončí tenhle maratón. Jdeme na pálku a konečně se nám povede soupeře zlomit. Nařežeme tam celých pět bodů. A tohle už Třebíč nedožene. Zahráváme poslední out a je hotovo! Velký řev – pro naše děti je to jako by vyhrály finále.

Končíme na First cupu devátí a snový cíl je splněn. Ze zmatené party jsme se během tří dnů vypracovali k týmu, který dokázal vzít za jeden provaz a naučil se vyhrávat těžké zápasy. Sedm zápasů (čtyři vítězné) děti posunulo do úplně jiného levelu, co se týče hráčského sebevědomí, motivace a schopnosti poprat se s překážkami. A držet pospolu jako tým. Není to parta, která by soupeře válcovala. O to cennější je, že si všechno poctivě odmakali. Tohle je na tréninkách nenaučíme. Velké turnaje jako je First cup znamenají zlom především v jejich hlavě. Na Kladno se z Brna po těžké práci vracejí BASEBALLISTÉ. A takhle to ten baseballový Pánbůh chtěl!

Petr Vinš, headcoach

P.S. Děkujeme všem rodičům za podporu a servis po všech stránkách. A taky za buchty, koláče, štrúdly, šneky, melouny, žebra i křidýlka. 

Tým First cup Ironmanů: Patrik Páťa Částa, Emma Emmička Barochová, Libor Libs Hoskovec, Jakub Kuba Buřil, Martin Márty Dalihod, Lukáš Luky Vrána, Jiří Jirka Dedek, Emílie Emily Klicperová, Matěj Mates Klasna, Matěj Maty Záruba, Viktor Viki Mareth, Tomáš Tom Kapitán. 

Foto: Lenka Brožová